Historie Kosteckého piva

V dávných dobách byla kostecká oblast jedna z nejúrodnějších v kraji. Spousta rolníků a sedláků se právě sem stěhovalo za lepším životem a obživou. Nejinak na tom byl sedlák Katt, jehož kořeny sahaly až do dolního Saska. Na Kost se přistěhoval díky špatným rokům, které ho v Sasku sužovaly. Rozhodl se tedy s celou rodinou přestěhovat právě sem a zkusit štěstí v Čechách. Koupil malou chalupu přímo pod hradem, ke které patřila dvě menší políčka v okolí. Doufal, že se mu zde bude dařit lépe a že uživí svou rodinu. Hned první rok měl ovšem velmi špatnou úrodu. Všichni ostatní sedláci si mnuli ruce nad výbornou sklizní, jenom chudák Katt vypěstoval obilí tak na dva měsíce. Nechápal, jak je to možné. V době, kdy se to na poli sousedům zelenalo jak o život, měl na svých dvou políčkách sotva pár výhonků. Vzhledem k tomu, že byl ze Saska zvyklý na léta hladomoru, mávl nad tím rukou a řekl si: „Nějak bylo, nějak bude“.

Motto bylo sice hrdinské, ale po vyčerpání tenkých zásob začala jeho rodina strádat. Před Vánoci mu nezbývalo nic jiného, než jít požádat sousedy o trochu obilí, jinak by jeho rodina hladověla. Vydal se tedy navečer za sousedem, který vlastnil statek na druhé straně vesnice. Nechtělo se mu obcházet celý hrad, a proto se rozhodl, že si cestu zkrátí přes spodní nádvoří hradu. Když procházel po hrázi Bílého rybníka, zaslechl najednou volání o pomoc. Zprvu přemýšlel, odkud se nářek ozývá, dokud se nepodíval na hladinu rybníka. Byla sice zamrzlá, ale povšiml si, že u hráze je v ledu prolomená díra a v ní se kdosi topí. Neváhal ani minutu. Skočil do rybníka a dotyčnou osobu z vody vytáhl. Byla to místní babka kořenářka. Ta byla Kattovi velmi vděčná a za záchranu života se rozhodla sdělit mu recept na zlepšení úrody. Rada spočívala v tom, že měl před zasetím obilí na tři dny a tři noci ponořit do vody z Bílého rybníka a zakrýt jej, aby se k němu nedostal vzduch. Po zasetí takto připraveného osiva bude prý úroda, jak se patří. Kattovi to bylo divné, ale slušně kořenářce poděkoval a šel si po svých.

Na jaře, když se chystal zasít obilí, si na divnou radu kořenářky vzpomněl. Řekl si, že za zkoušku nic nedá. Obilí do vody namočil podle rady, zasel a čekal, co se bude dít. To, co přišlo, ho ovšem šokovalo. Úroda byla natolik dobrá, že by uživila jeho rodinu na dobré 3 roky. Rozhodl se tedy v tajné radě pokračovat a každé jaro dodržoval kořenářčin recept.

Jednou na jaře, kdy musel sedlák Katt narychlo odjet do Prahy, požádal svou ženu, aby osivo po třech dnech vytáhla z vody. Sedlákova žena měla ovšem spoustu starostí okolo chalupy a zvířectva a na obilí dočista zapomněla. Když se Katt po třech týdnech vrátil domů, zjistil, že obilí je stále ve vodě. Po odkrytí bylo řádně nakvašené a mělo divnou barvu a konzistenci. Kattova žena se bála, že to pěkně schytá, ale Katt se jen smál. Stodolu měl plnou obilí, takže jeden rok mohl klidně sklidit méně. Když šel obilí z nádob vylít, zjistil, že nakvašená obilná voda má lákavou vůni. Nedalo mu to a ochutnal. Nebylo to špatné, zprvu trpké, ale na druhý pokus nasládle hořké a voňavé. Tento mok nechal ještě pár dní kvasit, poté jej přecedil, povařil a výsledné pitivo nabídl k ochutnání ostatním sousedům. Ti byli z nového nápoje nadšeni natolik, že si u Katta objednali několik kádí. Katt se tedy rozhodl, že bude ve vaření sladového moku pokračovat a každým rokem vylepšovat recepturu. Tím dal za vznik tradici Kosteckého piva, ve které pokračovali i jeho potomci. S každým dalším členem této rodiny se pivo zlepšovalo a měnilo se. Původní receptury se zachovaly až do dnes a díky tomu můžete toto jedinečné pivo ochutnat na Kosti – pouze a jenom na Kosti!